Interpretace díla Co nám říká Bůh?
Intentio autoris - záměr autorky
Tématem této práce je analýza kolekce Co nám říká Bůh, která sestává z obrazů Zvěstovatel a Slib Pramatce. Ač jde o rozměrově menší plátna, jejich hodnota je nesmírná. Svým pojetím navazuje umělkyně na díla autorů, kteří ve svém umění neusilovali pouze o zachycení hmotného světa. Její dílo je médiem, které zprostředkovává pozornému oku diváka mystické poselství věků. Nejde tak o umění pro umění, ale o dílo, jehož cílem je upozornit diváka na to, co již dávno zapomněl. Autorka se tím řadí mezi mystiky přinášející ve svých dílech poselství věků. Umělecké dílo v jejím pojetí získává novou hodnotu. Jeho funkcí je probudit diváka a nechat jeho duši rozpomenout na své poslání a sliby Pramatce. Lidově řečeno: tato kolekce vybízí diváka, aby si vzpomněl, proč se narodil a co je smyslem jeho života. Může být tedy cenným budíčkem a ukazatelem pro ty, kteří hledají či váhají. Lidé, kteří sešli z cesty mohou přijít na to, proč a pochopit, kde chybovali. Každý omyl se pak stává zkušeností a zdrojem poznání. Není třeba se obviňovat, ale vše urychleně napravit a vrátit se na správnou cestu, která je dávno dána.
Můžeme říci, že umělkyně navazuje v těchto dílech na tradici ikonodulie v novém moderním pojetí. V křesťanské tradici bylo smyslem umění šířit víru a vzdělanost. Smyslem díla je stejně tak jako o maleb v chrámech či na domácích oltářích probudit pravé já v nás samotných a vést nás na pravou cestu. Kolekce má osvětový charakter, obraz se stává nástrojem/prostředkem k šíření pravé víry. Vybízí diváka, aby našel pravdu ukrytou hluboko ve svém srdci.
Dílo se stává reflexí doby a poukazuje na vážné společenské problémy. Při konfrontaci díla Zvěstovatel a Sliby Pramatce s Kantovým pojetím Osvícenství, docházíme k zajímavému závěru. Kant považuje zbabělost a lenost za příčinu toho, proč část společnosti zůstává celý život nesvéprávná. Občané předávají zodpovědnost za své životy do rukou druhých. Z jejich úhlu pohledu povolanějších. Vzdávají se tak svobodné volby. Stávají se stádem v rukou poručníků, kteří "v dobré víře" převzali otěže jejich života a ukazují jim nástrahy vlastní cesty. Nemůžeme se tedy divit. Moudrost nalézáme v knihách ne ve svém nitru. Duchovní za nás řeší otázky našeho svědomí a lékaři rozhodují o našem zdraví... Spoutáni v okovech předpisů a pravidel stali se mnozí nesvéprávnými. Stejně tak jako Kant vyzýval k probuzení, vyzýval, aby lidé začali užívat vlastní rozum, převzali zodpovědnost za své životy a užívali ji moudře... nalézáme stejné alarmující poselství i v této kolekci. V díle však nacházíme hluboký duchovní podtext. Probuzení má přijít z nitra, nikoliv cestou rozumu, jak k tomu nabádal Kant.
Cestou k nápravě je pak zvědomění si svých vlastních slibů Pramatce. Naše sliby jsou odpovědí na to, co zde máme dělat, jak naplnit vlastní život, aby byl smysluplný a my naplnili své životní poslání. Nalezení odpovědi na to, proč zde jsem a co tu mám dělat, je způsobem, jak žít kvalitní a naplněný život. Člověk, který jde svojí vlastní cestou, je v souladu sám se sebou, naplněný ve svém nitru. Nemusí hledat štěstí a odpovědi v druhých. Dokáže je nalézt v sobě. Obrácení pozornosti do nitra a nalezení odpovědi na otázky po nejhlubší příčině naší existence, je zásadní změnou, která dává smysl lidskému bytí. V odklonu od pravé víry mnozí lidé ztratili naději. Tato kolekce však vede diváka k probuzení a rozpomenutí se na svoji pravou podstatu, která je nehmotného charakteru. Není třeba být křesťan či ortodoxní zastánce jakéhokoliv náboženství. Stačí si uvědomit, že již všechny odpovědi máme ve svém vlastním nitru. Naše duše ví, proč zde je a co potřebuje v životě uskutečnit.
Obraz Slib Pramatce
Autorka obrazu je známa nejen pro svoji obrazovou tvorbu, ale také jako muzikoložka, která navazuje na odkaz Pythagora. Její hudební tvorba je vystavěna na znalosti hudby sfér, kterou propojuje o znalost frekvencí jednotlivých barev. V jejím mystickém náhledu na život tak můžeme vidět paralely s idejemi, které šířil Plotinius (205-270 n.l.). Tento zastánce novoplatonismu vycházel z přesvědčení, že nejvyšší bytost vyzařuje vše, co existuje. Vše vzniklo emanací/vyzařováním této bytosti. Toto vyzařování je odstupňované, čemuž odpovídá i uspořádání našeho světa co do dokonalosti. Za nejvyšší formu dokonalosti považoval Plotinius JEDNO (pod tím si můžeme představit Boha, ideu krásy, dobra...ze kterého vše vzešlo). Druhým stupněm emanace je duch - sféra ideí. Třetím je stupeň duševna. Čtvrtým jsou jednotlivé duše, které jsou odděleny od nejvyšší bytosti a z pohledu Plotinia již nejsou dokonalé. Posledním stupněm je hmotný svět, jelikož není dokonalý. Z tohoto základního nastavení vnímání uspořádání hmotného světa Plotinius došel k názoru, že vnější krása není dána hmotnou věcí, ale vychází z krásy vnitřní, která z ní vyzařuje. Základem krásy je záře, duchovní síla, prazáklad, který se ve věcech odráží.
Tento úhel pohledu je velice zajímavý pro zkoumání záměru autorky při tvorbě díla Slib Pramatce. Vnímání světa ateistou a jeho percepce této kolekce se zásadním způsobem bude lišit od nahlížení zastánce Plotina. Recepient díla zastávající Plotiniovu představu o uspořádání světa jistě ocení mnohem více hloubku obrazu a uvidí v něm více úrovní než oko nevěřícího diváka, který se brání uvěřit ve smysl lidského bytí. Filosofickou podstatu díla pak nalézáme přímo v samotné podstatě stvoření. Obraz nás vrací k Pramatce vnímané Plotinem jako JEDNO a nechává nás uvědomit si, na co jsme cestou jednotlivými sférami zapomněli.
Ačkoliv bylo k analýze filosofického základu díla využito přirovnání s pojetím světa dle Plotina, jsem si vědoma, že autorka vychází při své tvorbě ze svých vlastních mystických prožitků, na jejichž základě vytvořila vlastní metodu harmonizace zvukem a barvou. Srovnání s Plotinem však umožnilo ukázat paralelu s pojetím světa, které zde již bylo přítomno a je veřejnosti více známé.
Percepční analýza kolekce
Jelikož se autorka ve svém díle dotýká hlubokých témat a nutí nás odhalit tajemství skrytá v hloubi duše, ponechám nyní na každém divákovi, aby si dopřál dostatek času ponořit se do tajů obrazů, otevřel se jejich poselství a nechal je na sebe působit. Sebelepší percepční analýza nemůže nahradit vlastní cestu do nitra. Jakožto průvodce vás mohu pouze nasměrovat. Otevřít se obrazům a nebát se odpovědí musí každý sám. Jakákoliv další interpretace by proto z mého úhlu pohledu mohla být zavádějící. Nechci uvést čtenáře v pokušení vidět v obraze to, co já, jelikož naše životní cesty se liší....
Formální analýza obrazů
Autorka i v této kolekci využívá efektu nedokončenosti díla. Vyhýbá se propracovaným detailům, preferuje volné tahy štětcem, které při opakovaném shlédnutí díla dávají prostor pro odlišné interpretace. Její díla jsou mnohovrstevná a jejich recepce se liší nejen u jednotlivých recepientů ale i při opakovaném shlédnutí stejným divákem. V obraze Zvěstovatel vidíme postavu, držící v levé ruce trubku. Usmívá se. Zdá se, že se právě chystá zatroubit, aby nikdo z nás nepřeslechl její poselství. I pozadí portrétu dává mnoho možností k interpretacím. Postava vystupuje z modrého oblouku lemovaného zeleným větvovím. Z barevné škály převažuje především růžová, modrá a červená.
Obraz Slib Pramatce je tvořen stejnou technikou. Při bližším shlédnutí můžeme vidět v nedokončených tazích štětcem anděly. Oproti běžným portrétům zde autorka zachytila světlo - vnitřní záři zmiňovanou Plotinem. Pozadí připomíná rajskou zahradu zalitou červánky. Celý obraz je laděn do červeno-růžového spektra.