Interpretace díla The Painter
Interpertace díla The painter je především kombinací interpretačních přístupů intentio autoris a intentio lectoris, kdy bude využívána osobní interpreatace autorky ke svému dílu a zařazení do vývojového cyklu její tvorby na základě dostupných zdrojů. Zároveň je využívána percepční teorie k popisu účinku obrazu na oko diváka, kterým je v tomto případě autorka interpretace. Interpretace začíná stručnou formální analýzou, na kterou navazují ostatní interpretační metody.
Tématem této eseje je interperace výtvarného díla umělkyně Mgr. Hany Antoninove. Jde o současnou umělkyni, která ve své tvorbě propojuje svět hudby a obrazů/barvy. Navazuje tak na díla starých mistrů. Její láska k hudbě ji přivedla ke studiu Hudební vědy v Brně, kde v roce 2013 dokončila své magisterské studium. Hluboká znalost zákonitostí hudby byla výchozím bodem pro její další činnost. Otevřela se mysticismu a propojila vše ve své terapeutické praxi, která je založena na léčení vibracemi zvuku a barev. Ve své praxi vychází ze základního poznání, že všechno je energie, která má určitou vibraci. Celý vesmír zní. Zachází však ve svém poznání o krok dál a díky svým spirituálním zkušenostem přiřazuje ke každému tónu i barvu, která mu svojí vibrací odpovídá. Mnohé z jejích projektů jsou vystaveny právě na základech těchto poznání, které vychází z hudby sfér, jejímž objevením se proslavil Pythagoras a v pravidelných intervalech byl tento fenomén znovuobjevován. Navázal na něj ve svých výzkumech například Johanes Kepler ve své knize Harmonie Světů[1]. Další zajímavou osobností, která se pokusila o propojení hudby s barvou byl například rudolfínský umělec Giuseppe Archimboldo[2], který maloval obrazy, dle kterých hrál M. Cremonese na clavicembalo. Dle některých teorií (nejsou oficiálně uznány historiky umění) je hudební skladba zakódována i v obrazu Poslední večeře od Leonarda da Vinci[3]. Jde však o způsob skrytí kódů zakreslených do notové osnovy, které jsou odhalitelné po zakreslení bochníků chleba a pozic rukou apoštolů do not. Dalším významným počinem na poli propojení hudby a barvy je dílo Vasilije Kandinskiho[4]. Svými pokusy o barevnou hudbu založenými na základech mysticismu dal vzniknout abstraktnímu umění. V historii umění můžeme vysledovat více pokusů o propojení těchto dvou směrů, avšak žádný z nich zatím nebyl postaven na ideovém východisku znalosti vibrace barvy odpovídající vibraci zvukové. Autorka tak zachází ve svém poznání dál než její předchůdci, kteří ukrývali hudbu do svých děl v podobě šifer či jiných znaků.
Intentio operis (stručná formální analýza):
Na obraze jsou zachyceny dvě postavy. První zády k divákovi představuje malířku. Má tmavé rozevláté vlasy a červený oděv. Náklon hlavy dává tušit, že upřeně sleduje obraz (své rozpracované dílo), který stojí před ní na stojanu. Není zcela jasné, zda tvoří v ateliéru či v plenéru. Mezi nohami stojanu prosvítá zelenkavá barva, která může být částí přírody. Stejně tak může jít i o abstraktní pojetí pozadí, které svým pojetím dává dostatek prostoru pro imaginaci. Portrétovaná žena leží na levém boku. I ona má vlasy volně splývající. Čelo je odkryto a naklonění hlavy dává tušit vzhled její budoucí tváře. Žena je nahá, pouze v základních obrysových barvách. Bez větších detailů. Převažují volné tahy štětcem.
Autorka ve svých dílech často využívá řeči symbolů a skrytých poselství, která může pozorný divák odhalit až po delším působení obrazů. Jednotlivé kolekce jsou často propojovány spojovacími motivy v podobě stejných námětů (květiny, stromy, domy, postavy...) jejich hlubší znalost tak pomáhá divákovi lépe uchopit hloubku příběhu, která je v dílech skryta. Avšak i každý obraz sám o sobě nepostrádá nic ze své hloubky a jedinečnosti.
Intentio lecoris (percepce díla):
Autorka na obraze zachycuje malířku uprostřed tvorby svého díla. Obraz nemá žádné jasné kontury, jeho linie dávají dostatek prostoru pro imaginaci. Působí živým dojmem a při delším zadívání vtahuje diváka do dramatu ukrytého uvnitř díla. Můžeme cítit, jak se malířka noří do své práce, aby se v hloubce duše dotkla podstaty svého tvoření a zanesla ji do svého obrazu. Malířka je zachycena zády k divákovi, před ní v pravém horním rohu můžeme vidět rozpracovaný obraz. Ležící žena. Akt. Rysy obličeje nejsou zatím ještě vykreslené. Dávají pouze tušit její vzhled. Tmavé vlasy jsou rozevláté a rámují kraj obrazu. I zbytek těla můžeme vidět v hrubých náčrtech. I když je dílo zatím rozpracováno, obsahuje již v sobě vše. Proces tvorby proběhl. Malířka již má jasnou představu a přesně ví, kam směřuje.
V díle můžeme cítit, že záměrem autorky bylo dotknout se podstaty toho, co umělci předchozích generací neustále hledali. Mnoho umělců bylo celý život hnáno touhou zachytit ve svých obrazech něco víc. Vyjádřit nevyjádřené... být originální... zachytit to, co je přesahuje. Touha po jedinečnosti vedla ve 20. století ke vzniku mnoha směrů, které se snažili jedinečným a neopakovatelným způsobem o vytvoření uměleckého díla. Můžeme říci, že v tomto obraze autorka zachycuje již samu sebe na konci procesu tohoto hledání. Malířka, malující akt, na kterém znázorňuje sebe sama ve své podstatě. Napojení na čisté ženství dává obrazu jedinečnost a je tak výsledkem dlouhé cesty za hledáním svého osobitého stylu. Prostupováním jednotlivými etapami tvorby a poznání.
Nahá žena na obraze nápadně připomíná ženu z předchozí kolekce z obrazu Noc v ráji. Tento obraz vznikl v roce 2018 (technika akryl, rozměr: 195/97 cm) a symbolizuje cestu člověka do svobody. Jde o akt, na kterém nahá žena leží opřena o své pravé rameno a za jejími zády se odvíjí příběh jejího snu. Krajina v pozadí zachycuje bohaté scenérie nabyté zážitky a příběhy, které nám při delším zadívání ožívají před očima. Tento obraz se tak stává propojovacím prvkem v příběhu svobody, který autorka ve svých dílech vypráví. Malířka je dalším stupněm poznání, kdy autorka ztvárňuje konec hledání. Z obrazu je zřejmé, že po mnoha útrapách našla, co hledala a spojila se tak sama se sebou na všech úrovních.
Obraz The painter v kontextu autorčiny tvorby, intentio autoris
Obraz The painter je součástí kolekce s názvem O Orientu. Tato volná kolekce sestává ze dvou rozměrově velkých pláten (130x80 cm) a pěti menších. Základní myšlenkou je oslava umění v jeho základních projevech - malířství a hudbě. Plátna vypráví příběh zachycující poselství věků, síly umění a touhy umělců po zachycení nesdělitelného. Do atmosféry příběhu vnáší diváka obraz s názvem Pohádky Orientu (akryl 130x80 cm). Při pohledu na obraz se ocitáme ve snovém světě orientálního paláce. V posteli s nebesy leží pár milenců a dává tušit proběhlé vášnivé hrátky. Obloukovými okny proniká do pokoje sluneční záře a dává vyniknout zeleni venkovní přírody. Intimní atmosféra obrazu unáší diváka do říše snů a dává prostor pro jeho fantazii číst jeden z mnoha příběhů vepsaných do plátna. Specifickým rysem autorčiných obrazů je schopnost vytvořit takové dílo, které při každém dalším shlédnutí vypráví jiný příběh, unáší diváka o kus dál a odhaluje mu další taje skryté v jeho nitru, v nitru obrazu. Kompozice obrazu s postelí umístěnou v pravé části díla vytváří volný prostor v levé části, který ukazuje symbolickou cestu roubenou květinami. Pomyslný divák tak má na vybranou, zda jeho pohled sklouzne k postelové scéně či projde branou a nechá rozlétnout svoji fantazii v krajině nekonečna. Tahy štětcem u tohoto obrazu stejně jako ostatních děl jsou volné. Cílem autorky není dokonalé propracování detailů a postav. Naopak. Jistá nedokončenost je prostředkem, který probouzí fantazii recipienta díla a umocňuje výsledný prožitek. Jak sama autorka o svém obrazu píše: "První část - obrazy Pohádky Orientu a Malíř jsou fenomenálním zachycením interiérové scény, včetně detailu - který jakoby vystoupil z plátna. Od východu na západ v něm můžete spatřit celá poselství malířů a jejich modelů /modelek/, jež byly často milenkami zobrazovanými na plátnech. Celé generace malířů hledaly dokonalou formu umění - malířství v zobrazování nahé krásy ženy, mnozí však netušili, že opravdová krása se dá zachytit pouze v určitý okamžik, který je "nehmotného charakteru", a proto milenecké vazby spíše tato díla oslabovala. V marném hledání přes spojení muže a ženy
v nevhodně voleném období nebo okamžiku, většina z takto "omámených umělců" dokonce mohla přijít o svou uměleckou vnímavost - určitou vývojovou pozici, pokud nerozpoznali nástrahu připravenou již na úrovních duchovních, duchovní terminologií řečeno: touto hmotnou spojnicí vybočili ze své duchovní cesty."[5] Obraz Pohádky Orientu a Malíř vzdávají hold malířské tradici.
Druhá část kolekce je oslavou hudební tvorby. Je zachycena na plátnech Hudba Orientu a Hudebnice. První obraz opět slouží k navození atmosféry. Vnáší diváka na nádvoří orientálního paláce, kde se v altánu připravují hudebníci na své vystoupení. První posluchači jsou již přítomni. Volba orientálního prostředí není náhodná. Autorka zde vzdává hold hudební tradici a hudebním nástrojům, které do Evropy přišly právě z Dálného východu. Atmosféra obrazu dává tušit, že se celý výjev odehrává v podvečer jednoho vlahého dne. Sluneční paprsky již zmizely, obloha však ještě neztmavla. V paláci již rozsvěcují první světla. Děj příběhu /hudební scéna/ probíhá v pravém dolním rohu. Ostatní prostor je využit k zachycení palácové zahrady s altány, stromy i vodní plochou. Obraz Hudebnice je stejného rozměru jako Malíř. Je portrétem jedné z hudebnic účinkujícím na vystoupení. Tato tajemná postava se zavřenými víčky je plně pohroužena do svého nitra. V klidu a koncentraci svírá strunný hudební nástroj. Jako by vystupovala z časoprostoru, propojena s hudbou ve své podstatě. Modré nebe v pozadí koresponduje s odstínem nebe na obraze Hudba Orientu. Teplé odstíny žluté, červené, hnědé a oranžové jsou voleny jak pro oděv a postavu hudebnice, tak i květy ji obklopující. Nádech jemnosti dodávají růžová kvítka kolem. Jak sama autorka uvádí: "O původu ženy není nic známo. Vše záleží na Vaší fantazii." Pro navození atmosféry přidává umělkyně i svůj komentář:
"Už se setmělo a zábava je v plném proudu. Na velkém plátně (stejného rozměru jako Pohádka Orientu), které Vám zde nabízím v detailech, aby bylo malbu možné lépe analyzovat v jednotlivých poselstvích, vidíme dobře se bavící hlouček lidí a také hudebníky. Tito hudebníci jsou jednak interpreti uměleckého hudebního díla, ale také symboly určitých hudebních dovedností - pozic: skladatel, interpret zpěvák, interpret na hudební nástroj, dirigent... Tyto pozice - role neodmyslitelně k hudbě patří. Samozřejmě, jejich vznik souvisí zejména s evropským zařazením do hudebního průmyslu (jako např. dirigent, cca od konce 18. stol. - se vznikem veřejných koncertů). Ale například i rovnoprávnost mužů a žen v možnostech vzdělání, seberealizace apod. - téma genderu je zde naznačeno obsazením kvarteta."[6]
Svůj záměr pak shrnuje v těchto textech:
"Co se týče tohoto velkého plátna, je ovšem i zde určitá nadčasová otázka - hudba propojuje v čase, elementárně je hudba v základu velmi související s projevem ducha, je tedy silným komunikačním prvkem. Nechme si zdát sen v barvách této úžasné hudební noci, kterou propojuje interiér palácových komnat s obrazy Pohádky Orientu a Malíř. Pokud objevíte v obraze poselství týkající se starých civilizací, tato podoba není náhodná."[7]
"Už se setmělo a zábava je v plném proudu. Na velkém plátně (stejného rozměru jako Pohádka Orientu), které Vám zde nabízím v detailech, aby bylo malbu možné lépe analyzovat v jednotlivých poselstvích, vidíme dobře se bavící hlouček lidí a také hudebníky. Tito hudebníci jsou jednak interpreti uměleckého hudebního díla, ale také symboly určitých hudebních dovedností - pozic: skladatel, interpret zpěvák, interpret na hudební nástroj, dirigent... Tyto pozice - role neodmyslitelně k hudbě patří. Samozřejmě, jejich vznik souvisí zejména s evropským zařazením do hudebního průmyslu (jako např. dirigent, cca od konce 18. stol. - se vznikem veřejných koncertů). Ale například i rovnoprávnost mužů a žen v možnostech vzdělání, seberealizace apod. - téma genderu je zde naznačeno obsazením kvarteta."[8]
Závěrem můžeme říci, že autorka ve svém díle navazuje na dlouhou linii malířů, kteří ve svých dílech propojovali hudbu s barvou. Zároveň je důležitá problematika mystického vnímání světa se všemi jeho přesahy do neviditelných sfér, které mohou člověku zprostředkovat odpovědi o původu jeho existence. Řadí se tak mezi autory, jakými byli Viliam Blake[9] a Vasilij Kandinski[10]. Volbou motivů, které často zobrazují muže či ženu ve své nahotě, navazuje na tvůrce aktů, jejichž kořeny sahají až k Sandru Botticelli[11]. Technika malby však spíše připomíná malbu Cézanna. Umělkyně úspěšně navazuje na díla starých mistrů, obohacuje je o své unikátní pojetí a mystické zkušenosti, aby dosáhla výsledného účinku, který přenese pozorného diváka do světa obrazu.
Použitá literatura
GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Argo, [1997]. ISBN 80-204-0685-9.
Dějiny umění : malířství, sochařství, architektura. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 319 s. ISBN 8072030760
Internetové zdroje
Rajská galerie. [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné z: O Orientu :: Rajska-galerie
DAVID, Ariel. Musician finds hidden hymn in Da Vinci work. Independent [online]. 2011, 19(9) [cit.2021-04-27]. Dostupné z: Musician finds hidden hymn in Da Vinci work | The Independent | The Independent
Harmonices mundi. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 11. 6. 2020 [cit. 2021-04-27]. Dostupné z: Harmonices mundi - Wikipedie (wikipedia.org)
[1] Harmonices mundi. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 11. 6. 2020 [cit. 2021-04-27]. Dostupné z: Harmonices mundi - Wikipedie (wikipedia.org)
[2] Online přednáška PhDr. Aleše Filipa, Ph.D. z předmětu SUS_46 Dějiny umění II, ze dne 18.3.2021
[3] DAVID, Ariel. Musician finds hidden hymn in Da Vinci work. Independent [online]. 2011, 19(9) [cit.2021-04-27]. Dostupné z: Musician finds hidden hymn in Da Vinci work | The Independent | The Independent
[4] GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Argo, [1997]. ISBN 80-204-0685-9. s. 570.
[5] Rajská galerie. [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné z: O Orientu :: Rajska-galerie
[6] Tamtéž
[7] Rajská galerie. [online]. [cit. 2021-04-27]. Dostupné z: O Orientu :: Rajska-galerie
[8] Tamtéž
[9] GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Argo, [1997]. ISBN 80-204-0685-9. s. 490.
[10] GOMBRICH, E. H. Příběh umění. Praha: Argo, [1997]. ISBN 80-204-0685-9. s. 570.
[11] Dějiny umění : malířství, sochařství, architektura. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 319 s. ISBN 8072030760. s. 119.